Haas

Ondřej Nigrin, Q1 1, Q2 1, Závod 1

Jako první závod to nemohlo dopadnout lépe, podařilo se mi zajet nejrychlejší kolo v kvalifikaci, nicméně kvůli penalizaci jsem startoval až 2. Po startu bylo důležité to, že se mi povedlo odjet ostatním na rozdíl 5-6 sekund. Tento náskok jsem postupně navyšoval a udržel to až do cíle. Díky mému kolegovi Péťovi za spolupráci a přípravu před závodem.

Petr Kolář, Q1 9, Q2 6, Závod 8

Kvalda: Na tento závod jsem hlavně díky novému kolegovi Ondrovi najel nějaký trénink, takže jsem se oproti testovacímu závodu zlepšil asi o 2s na kolo. V Q1 jsem nezajel moc dobrý čas, ale prošel jsem do Q2, kde se mi povedlo trochu lepší kolo a 6. místo bylo nadějné.

Závod: Start se mi moc nepovedl, musel jsem reagovat na přede mnou pomalu se rozjíždějícího Romana Slatinu a ubrat, čímž jsem ztratil asi 2 pozice, ale v T1 jsem už reagovat nestihl a Romana jsem postrčil a sám musel k mechanikům pro nové křídlo, což znamenalo propad na 18. příčku. Přešel jsem na strategii hard / mid a doufal, že snad někoho doženu. Dařilo se mi trochu stahovat trojičku pilotů přede mnou a po prvních zastávkách jsem se propracoval na pozice kolem 10. místa. Takže strategie vycházela a po druhých zastávkách jsem poskočil dokonce na šesté místo. Ale ve snaze udržet pozici v první desítce jsem málo šetřil palivo a když jsem 4 kola před cílem zjistil, že mi zbývá 8 litrů, tak ani po přepnutí na boost 1 a ubírání před zatáčkami, mi palivo nedostačovalo. Nejdříve mě v posledním kole předjel Pepa Král, který evidentně měl paliva dost a následně za Ascari i Láďa Skrišovský. A když mi na rovince před Parabolikou začal škytat motor, ve snaze to nějak dotlačit do cíle jsem nesledoval dění za sebou a jel pomalu středem trati, tak se mi nestačil vyhnout Petr Řehák, kterému se za to omlouvám. Celkově mám ze závodu dobrý pocit, ale kolize v T1 a problém s palivem ho trochu snížily.

Zejména ale gratuluji Ondrovi ke skvělému závodu, kdy předvedl vynikající výkon, vyhnul se kolizím a způsobem start - cíl závod v podstatě ovládl. Doufejme, že se nám bude dařit i v Singapuru.

Tři týdny před začátkem sezony jsem měl v práci zprvu se zdálo banální, ale jak se později ukázalo, skoro fatální úraz. Šel jsem si k doktorovi pro pár stehů, ale nakonec z toho bylo 45 min na operačním stolu, kde mi sešívali šlachu na pravém ukazováku. A verdikt primáře byl 5 týdnů dlaha. To v tu chvíli znamenalo přijít o dva závody. Jáchymovi jsem tedy nahlásil absenci pro úvod sezony. On mi ale poslal fotku, kde má ruku v sádře a sedí za volantem s tím, ať to zkusím, že taky odjel závod s gypsem. Tak jsem to zkusil. Měl jsem neschopenku, tedy času dost. Proto to kvantum najetých kol. Nebyla to ale žádná prdel řídit jednou rukou a k tomu levou. Hlavně řazení bylo oříšek.
A teď už k samotnému závodu.
Q1 super Q2 zpackaná ale i tak sedmé místo.
Mizerný start závodu, možná ještě horší, znamenal pád na 11. příčku a co víc, přede mnou Jarda, za mnou Olda… Chtěl jsem se z této situace co nejdřív dostat. V nájezdu do druhého kola jsem na cílovce využil pytle za Jardou a nastoupil k předjetí, ale Jarda mi vjel do cesty a to způsobem, který nás oba mohl přivést do problémů. Na poslední chvíli jsem zabránil kolizi. Docela mne to rozhodilo, takže se vzápětí přede mne dostal Olda. Chvíli jsem to vydýchával a říkal si, že ty dva nechám, ať se pobijou sami. Netrvalo dlouho a Olda vyjel mimo trať a já byl zase za Jardou. Tentokrát jsem ho na stejném místě dal bez problémů a mohl se soustředit na stíhání Pepy, který nebyl daleko a přestože byl na Midech a já na Hardech, byl jsem skoro o vteřinu rychlejší. Dříve než jsem se k němu ale přiblížil, prohnali jsme se oba okolo Martina, který byl mimo trať. Bez boje z toho bylo osmé místo a podobně mi postup v pořadí usnadnil i Pepa. Tedy 7.místo v sedmém kole. Další překážkou byla dvojice Slatina Staněk. Tomáš mi trochu zavařil v první šikaně. Dostal hodiny a já se mu musel vyhýbat přes písek, což mě stálo čas a rázem jsem se musel bránit atakům Martina, který se dotáhl. Stratil ale i Roman, takže z toho byla zajímavá situace. Roman, Martin a já jsme byli v rozmezí desetin vteřiny. Dali jsme si pár pěkných soubojů ve třech, ale do jedenáctého kola už jsem najížděl na pátém místě, a přestože byli oba soupeři na Midech, podařilo se mi je setřást. V té době jsem na vedoucího jezdce ztrácel necelých 18s a během následujících sedmi kol z náskoku ukrojil více než 5 vteřin. Jel jsem, jak se říká na vítězné vlně a v tom to přišlo. Ze zcela nepochopitelných důvodů mne Marek katapultoval do svodidel, pak mi v písku ještě jednu ránu přidal a bylo po závodě. Musel si být vědom toho, že má svoje Midy na hadry a přesto, nejspíš frustrován z toho, že během jednoho kola přišel o 3 pozice, se na mne pověsil a svým jednáním ze mne udělal pro další průběh závodu diváka. Výsledkem jeho počínání byla ztráta 43s než jsem se vůbec dostal do depa a po opravě zpět na trať. K tomu dalších 25s neplánovaná zastávka v boxech navíc a nejhorší bylo neovladatelné a pomalé auto po celý zbytek závodu. Oproti tomu směšná penalizace 30s pro viníka nehody… Tady by si myslím stálo za to, upravit pravidla udělování trestů. V podobných případech kdy viník nehody odepíše soupeře a sám na tom získá, by se mělo trestat tvrdě a nekompromisně DQ. Nejlépe už v závodě. A to i v případě, že se tak stalo neúmyslně.
Také jsem se podivil nad tím, že Marek vůbec nepovažoval za nutné poslat omluvu. Udělat tohle já, omlouvám se ihned po závodě a to dříve, než kdokoli jiný stihne poslat gratulaci vítězi. Marek to neudělal ani po mé narážce na chatu, že „nemám slov“. Proto jsem nasranej jak brigadýr na chatu napsal to, co jsem napsal.
A teď se vrátím k tomu mému úvodu. Asi je lepší nevěnovat přípravě takovou oběť, jakou jsem věnoval tentokrát já, protože, kdybych trénoval jako dříve v sobotu a v neděli těsně před závodem, tak by mne to tak neotrávilo…