Do 7. závodu v Barceloně jsem nastoupil s vědomím, že to nebude úplně ono. Bylo to zapříčiněno tím, že jsem držel volant v ruce cca hodinu před závodem po 14ti dnech, ale přesto jsem to chtěl zkusit. Moje kvalifikační snaha byla dojet do 10. místa a dostat se s časem alespoň pod 1:24 což se mi v obou případ povedlo. To byl ale můj poslední hrdinský čin toho večera. Po 1. startu jsem v T4 tak tak dobrzdil, abych nesestřelil přede mnou jedoucího pilota, který dostal hodiny. To se mi nakonec povedlo, ale v tom přišla rána zezadu a já přišel o celý zadek a navíc mi zhasl motor. Naštěstí se tohoto incidentu přimotalo více jezdců a start se opakoval. Restart závodu pro mě nedopadl také zrovna dobře, když mě v T1 katapultoval J. Král do výšin a já si zopakoval letecké dny McLarenu (PS: nebudu to řešit, stejně jsem nedojel). Tento incident jsem kupodivu přežil absolutně bez poškození, ale asi v polovině závodu jsem udělal chybu a přišel jsem o pravé přední kolo a kompletně poškodil pravou stranu vozu. S takto poškozeným vozem jsem se docoural do boxu a zkusil ještě 2 kola, ale pak jsem usoudil, že nemá cenu se s autem prát a tak jsem ho odstavil v boxech. Tím pro mě závod skončil a doufám, že se mi v Monaku bude dařit lépe.

Do kvalifikace i závodu nenastoupilo několik favoritů. Přes zkrácenou přípravu jsem se tentokrát dokázal zkoncentrovat a podal skoro svůj max. výkon.

Start se mi příliš nevydařil a ztratil jsem dvě pozice. Po skončení SC udělal Pavel drobnou chybu a já mohl začít stíhat Petra Mileva. Ten jel velmi slušné tempo, ale protože se zezadu začal přibližovat Vladko bylo potřeba jednat. Jenže Petr měl dobrou maximálkum a lepší výjez na cílovku tak to nevypadalo moc optimisticky. Přestože jsem oproti kvalifikaci snížil křídla o tři stupně nemohl jsem se pár kol dostatečně přiblížit, abych mohl na cílovce zaútočit. Až v devátém kole jsem se konečně dostal blíže ale jednoduché to nebylo a s Petrem jsme jeli bok po boku takřka celý první sektor, oba jsem si nechávali místo pro druhou stopu, krásný souboj, jeden z nejkrásnějších a nejférovějších. Jenže hned na to Petr udělal chybu a odstoupil, škoda. Na konci prvního stintu na mě už tlačil neskutečně Vladko. V té době byl o něco rychlejší. Protože jsme jeli pár kol za SC, kde jsem šetřil gumy, tak jsem trochu natáhnul stint.

Do boxů jsem zajel až kolo po Vladkovi, což byla asi velká chyba, protože s těžkým vozem se gumy hrozně ničili a jak se ukázalo později, tak v dalších stintech už to tak hrozné nebylo. V tom jednom kole spolu s boxy jsem souhrnem ztratil pět sekund, což mi přišlo až nepochopitelné. Vzhledem k tomu jak jel Vladko na konci prvního stintu jsem začal velmi pochybovat, že ho ještě vůbec uvidím. Nicméně po třech kolech, kdy jsem zahříval gumy do provozní teploty, jsem začal poměrně slušně stahovat Vladkův náskok. Do boxů jsem zajel hned kolo po Vladkovi, takže jsem měl stejně dlouhý střední stint a na závěr o kolo čerstvější gumy. Ale to dřívější kolo na nových gumách přineslo Vladkovi další 1,5 sekundy náskoku, takže celkově jsem ztrácel už dvě a půl sekundy. Jenže teď už jsem věřil, že Vladka dotáhnu i když to bylo skutečně po desetinách.

Tři kola před cílem jsem poprvé zaútočil ale nezbylo mi žádné místo. Zkusil to tedy hned o chvíli později na rovince, kde jsem měl i předtím o něco vyšší rychlost a protože se mi podařilo na výjezdu na cílovku zavěsit těsně za Vladka, tak jsem si byl docela jistý, že to vyjde a taky vyšlo. Pak jsem musel na to hodně zatalčit, což nebylo na ojetých gumách zrovna jednoduché, protože když Vladko cití auto v dosahu, tak se doslova do něj zakousne a přijde mi jako bych ho vozil za sebou na laně. Ale tentokrát to vypadalo, že to Vladkovi už hodně klouzalo, takže se mi podařilo trochu utrhnout a v posledním kole jsem už jel takové rychlé tempo bez rizika.

Díky za race a za pouštění. Gratuluji bratrům Vávrovcům i všem ostatním, kteří dojeli do cíle. Děkuji, Vladkovi za to, že mě donutil na to tlačit celý závod jako v kvalifikaci a já si tak závod pořádně užil. Smekám před Vladkem, jak na to dokáže narozdíl ode mne tlačit skoro každý závod. Už jsem myslel, že jsem asi starý, udržet a tlačit na to celý závod a přitom neudělat chybu. Proto jsem se svým výkonem naprosto spokojen. Jen ještě jednou škoda, že někteří chyběli, protože to trochu snižuje sladkost vítězství.

Příště je loterie zvaná Monako a na letošním módu to bude sakra těžké. Ta snížená aerodynamika je tam strašně cítit a vše je to o citu na plynu a brzdách víc než kde jinde. Takže ten kdo dojede bez nehody vyhraje.

Ještě jednou díky za race. Příště už bychom měli mít nového maršála, tak pokud to vyjde, tak to bude lepší i z tohoto směru.

Do Barcelony jsem vstupoval poměrně nesvůj, takhle trať mi prostě od začátku nesedí, jak se prokázalo v závodě skupiny B.
Kvalifikaci jsem zajel v rámci možností, ačkoli nenastoupilo mnoho kvalitních jezdců, tak to mohlo být ještě o něco lepší, ale s 6. místem jsem se vypořádal.
Start se mi poměrně povedl, držel jsem si své 6. místo během SC fáze, jenže ihned po skončení se strhla bitva mezi mnou Vladkem a bráchou na cílové rovince, kde jsme se na sebe nalepili všichni 3, já jsem zvolil vnitřní stopu. Bohužel mi tam nezbylo moc místa a to vedlo k trefení Pavla Vávry, který vyletěl z tratě, ale naštěstí bez poškození takže mohl s 10 sekundovou ztrátou pokračovat v závodě dále. Jel jsem na taktiku 2 zastávek v boxech a celý závod odjet na tvrdé směsi pneumatik. Všechno vycházelo podle plánů, abych si udržel 3. místo, jenže brácha začal nabírat neuvěřitelné tempo a dokázal se z 10. místa dostat do čela pole, v každém kole na mě dokázal stahovat cca 2 sekundy, takže mě ve 28. kole předjel jako nic. Pokud by nenastala naše kolize, tak by podle mě bojoval s klukama vepředu o 1. místo, což mě fakt dost mrzí. V mě druhé a poslední zastávce v boxech mě zaskočila nemilá věc, a to vypnutí u konce čáry omezovač rychlosti, volba špatného tlačítka na volantu a to pro mě znamenalo trest v podobě drive-thru. Po absolvování trestu mě předjel o několik sekund Martin Adamec, kterého jsem ještě zvládl dojet, později jsem zjistil, že musel ještě jednou do boxu, tudíž jsem si myslel, že 4. místo je moje. Opak byl pravdou, opravdové drama teprve začalo. Neuvěřitelně mě začal stahovat Matěj Šurhaňák, který jel na poměrně čerstvějších gumách než já, měl jsem sotva 45% na hardech a zbývali asi 3 kola do cíle. Matěj mě dokázal stahovat asi 3 sekundy na kolo, což pro mě znamenalo jasnou prohru o 4. místo, jenže v posledním kole Matěj zaváhal a najel v druhém sektoru na obrubník, což ho trochu zpomalilo a já dostal šanci si 4. místo udržet. Bylo to opravdu jen tak tak, Matěj zamnou skončil o 0,1s.
Celkově závod hodnotím jako povedený, protože Barcelona je pro mě jedna z těch tratí, které mi nesedí. Gratulace Michalovi, Vladkovi a bráchovi, škoda té srážky, mohli jste tam vepředu bojovat 3 , krásný tempo předvedl i Matěj Šurhaňák a Martin Adamecc takže těm taky gratuluji.
Uvidíme se v Monaku

Pokusím se trošku rozepsat, i když to není moje silná stránka.

Již v závodě B skupiny, se ukázalo, že mi trať celkem sedí, a tak jsem chtěl zopakovat perfektní výkon i ve skupině A.
Kvalifikace neproběhla tak jak jsem si přál. Jízda to nebyla špatná, ale pár desetinek mi uteklo a stálo mě to až 4. místo na startovním roštu.

Start závodu se mi vyvedl na výbornou a z 4. místa jsem se katapultoval až na druhé místo. Po skončení SC na studených pneu jsem mírně zachyboval a Michal se dostal předemne, což mě nijak nedeptalo, ale v dalším kole jsem si naběhl a najel jsem bráchovi do stopy a už jsem se vezl mimo trať, kde jsem se zdržel minimálně 10 sec, a vyjel jsem asi na 10. místě. Chtěl jsem to v tu dobu vzdát, ale díky zkušenosti ze skupiny B jsem věděl, že mám celkem slušné tempo a po natrénovaných hodinách jsem jel dál a bral jsem jednoho pilota za druhým, až mě překvapovalo jak rychle jsem dokázal jet. Chtěl bych věřit, že nebýt našeho kontaktu s bratrem, mohli jsme na předních příčkách bojovat o zlato tři, nevím jistě jestli bych na profesionály předemnou měl, ale jednou třeba budu mít

Takže celkem spokojenost se třetím místem. Musím poděkovat bratrovi za podporu, byl jsem dost naštvaný tím smykem a on mě přinutil jet dál a přinutil mě nasadit takové tempo které jsem měl. Takže třetí místo je i jeho zásluhou.

Monako bude velmi těžké, uvidíme se tam, ale nevěřím si na nějaký extra výkon, jde mi o poznání hůře než barcelona.

Petr Milev měl velmi rychlé tempo, vypadalo to na zlato, ale osud mu v téhle sezoně nepřeje, tak snad přístě!